„Vždyť jsem řekla, že je to dobré“ — když ujištění nejistotu neukončí

Na této stránce

Po dokončení úkolu. Maja píše Heleně.

— Jsem si jistá, že to dělám dost dobře?
— Ano. Kdyby ne, řekla bych ti to.

Druhý den se Maja ptá znovu. Helena považuje včerejší odpověď za stále platnou; Maja potřebuje další chvíli jistoty.

Jak Empatyzer pomáhá pochopit důsledky neustálého ujišťování?

Empatyzer ti pomůže vidět, že další ujištění poskytuje pouze dočasnou úlevu. Díky tomu je snazší pochopit, proč neustálé ujišťování může nejistotu udržovat, spíše než ji ukončit.

Funkce, které ti s tím pomohou:

  • Tvé vnitřní napětí: Pomáhají ti rozpoznat, co v situaci „Říkal jsem ti, že je to v pořádku“ může vyvolat nadměrné napětí a oddělit aktuální zprávu od reakce posílené předchozí zkušeností.
  • Rozhovor s Em o sobě: Umožňuje ti podívat se na svou vlastní reakci na situaci „Říkal jsem, že to bylo dobré“, pojmenovat své domněnky a připravit si postup, než automatická reakce zvýší napětí.
  • Doporučení: Pomáhají ti zvolit tón, úroveň přímosti a způsob vyjádření očekávání v situaci „Říkal jsem ti, že je to v pořádku“ pro tuto osobu, namísto použití jedné zprávy pro všechny.

Co se skutečně stalo

Maja se Heleny ptá, zda je její práce dost dobrá. Dostane jasné „ano“ a na chvíli skutečně pocítí úlevu. Druhý den ale přijde nová situace a nejistota se vrací. Helena to vidí jinak: když včera řekla, že je všechno v pořádku, měla by tato informace platit, dokud se něco nezmění. V praxi každá používá stejnou otázku k jinému účelu. Helena chápe odpověď jako informaci o kvalitě práce. Maja ji částečně používá jako způsob, jak na chvíli snížit nejistotu. Proto může opakování stejné odpovědi přinášet úlevu, ale neřešit zdroj potřeby ptát se.

Co říká výzkum

Psychologie dobře popisuje situace, kdy člověk opakovaně žádá druhé o potvrzení bezpečí, správnosti rozhodnutí nebo kvality vztahu, přestože takové potvrzení už dříve dostal — nadměrné hledání ujištění, excessive reassurance seeking. Výzkum ukazuje, že ujištění může krátkodobě snížit napětí, ale potřeba dalšího potvrzení se později vrací (Salkovskis a Kobori, 2015; Rector a kol., 2019). Tyto studie probíhaly hlavně v kontextu úzkosti a úzkostných poruch, takže na jejich základě nelze diagnostikovat Maju ani je mechanicky přenést na běžný pracovní vztah. Jako pomocný model jsou ale užitečné: ukazují rozdíl mezi informací, která přináší nové poznání, a ujištěním, jehož hlavní funkcí je na chvíli uklidnit.

Jak k tomu přistoupit

Místo každodenní odpovědi na „je to pořád dobré?“ je lepší vytvořit stabilní informační systém: konkrétní kritéria dobré práce, pravidelný čas na zpětnou vazbu a jasné pravidlo, kdy vedoucí sám ozve problém. Maja pak nemusí každý den měřit teplotu vztahu. Helena může říct: „Pokud ti nedám jiný signál, ber poslední hodnocení jako stále platné.“ Obecné pravidlo: když se stejná prosba o potvrzení vrací bez nových dat, nestačí jen znovu opakovat odpověď; je užitečnější vytvořit systém, podle něhož člověk sám pozná, že je jeho práce v pořádku.

Jak mohou pomoci Empatyzer a Em

Empatyzer může Heleně a Maje pomoct rozpoznat, že opakované „opravdu je to dobré?“ nemusí znamenat nedůvěru k Heleně ani nedostatek Majiny kompetence. Profil emoční reaktivity a potřeby přijetí může ukázat, že nejistota je pro Maju nákladnější, Em ale nemá diagnostikovat úzkost ani přebírat roli terapeuta. Může místo toho pomoct převést opakované ujišťování na objektivní kalibraci: „Podívejme se na tři kritéria. Pokud jsou splněná, považujeme text za hotový a bez nové informace se k otázce nevracíme.“ Helena přestává být jediným zdrojem krátkodobé úlevy a Maja dostává kritérium, k němuž se může vrátit sama. Mikrolekce učí stavět jistotu na jasných standardech a vlastním úsudku místo toho, abychom si ji znovu a znovu půjčovali od druhého člověka.

Zdroje

  1. Paul M. Salkovskis; Osamu Kobori (2015). Reassuringly calm? Self-reported patterns of responses to reassurance seeking in obsessive compulsive disorder. Journal of Behavior Therapy and Experimental Psychiatry, 49(Pt B), 203-208. https://doi.org/10.1016/j.jbtep.2015.09.002 10.1016/j.jbtep.2015.09.002
  2. Neil A. Rector; Danielle E. Katz; Lena C. Quilty; Judith M. Laposa; Kelsey Collimore; Tatjana Kay (2019). Reassurance seeking in obsessive compulsive disorder: Associations with obsessive beliefs, symptoms, and cognitive-behavioral therapy response. Journal of Anxiety Disorders, 67, 102109. https://doi.org/10.1016/j.janxdis.2019.102109 10.1016/j.janxdis.2019.102109