Na této stránce
Setkání několika lidí z produktu a prodeje. Nia bez předchozího upozornění představí nový koncept.
— Mám nápad: spojme onboarding a podporu do jednoho procesu. Co si o tom myslíte?
Amira skoro nic neřekne. Po schůzce se Nia zeptá:
— Proč jsi nic neřekla?
— Protože jsem o tom poprvé slyšela až před všemi.
Pro Niu je schůzka místem společného přemýšlení. Pro Amiru místem, kde se mluví o něčem, co měla možnost si předem v klidu promyslet.
Jak Empatyzer pomáhá přizpůsobit porady různým stylům?
Empatyzer ti pomůže vidět, že někteří lidé v konverzaci myslí, jiní potřebují čas předem. Umožňuje ti také vidět, jak formát schůzky může dát hlas oběma stylům.
Funkce, které ti s tím pomohou:
- Porovnání: Porovnává tvé preference v oblastech, jako je živé myšlení, čas na reflexi a formát setkání, takže v situaci "K čemu je schůzka?" je snazší oddělit rozdíl ve stylu od špatného úmyslu.
- Ty ve srovnání s týmem: Porovnává, jak fungujete se svým týmem v oblastech, jako je živé myšlení, čas na reflexi a formát schůzky, takže je snazší zjistit, kde je „K čemu je schůzka?“ zmatek pochází.
- Rozhovor s Em o týmu: Umožňuje probrat s Em problém "K čemu je schůzka?" v kontextu celého týmu a připravit společné pravidlo, které podobná nedorozumění do budoucna omezí.
Co se skutečně stalo
Niu napadne nový koncept a záměrně ho nerozesílá předem, protože chce využít energii živé diskuse. Pro ni je schůzka místem, kde se nápad střetne s otázkami a teprve dostává tvar. Amira přisuzuje schůzce jinou funkci: raději si nejprve přečte materiál, ověří data a uspořádá vlastní názor a teprve potom využije společný čas k porovnání promyšlených argumentů a rozhodnutí. Když Nia otevře úplně nové téma až na schůzce, vnímá Amiřino ticho jako nedostatek přínosu. Amira tutéž situaci prožívá jako tlak zaujmout stanovisko bez přípravy. Profily obou žen do napětí dobře zapadají, ale nejde o pevné „typy lidí na schůzky“. Jádrem je, že tým se nedomluvil, zda schůzka slouží k vytváření nápadů, jejich hodnocení, nebo k rozhodnutí.
Co říká výzkum
Společné vytváření nápadů naživo má skutečnou výhodu: lidé mohou okamžitě navazovat na myšlenky ostatních. Má ale i náklad. V mluvené diskusi hovoří vždy jen jeden člověk a ostatní čekají, což může narušovat jejich vlastní tok myšlenek a snižovat počet generovaných nápadů — production blocking (Nijstad, Stroebe a Lodewijkx, 2003). Starší výzkum ukázal, že paralelní elektronické zapisování nápadů může část tohoto nákladu snížit (Gallupe, Bastianutti a Cooper, 1991). Nejde o důkaz, že individuální práce je vždy lepší než schůzka. Spíš ukazuje, že různé fáze přemýšlení těží z různých podmínek: něco jiného podporuje tvorbu, něco jiného kritické prověřování a něco jiného společné rozhodování.
Jak k tomu přistoupit
Před schůzkou stačí jednou větou pojmenovat její funkci. „Zítra generujeme nápady, nic neuzavíráme“ vytváří jiné očekávání než „Přečtěte si návrh, zítra vybíráme variantu.“ Oba styly lze také spojit: den předem krátký materiál, na začátku pár minut na individuální poznámky a potom otevřená diskuse. Nia si zachová energii živé výměny a Amira dostane možnost připravit si vlastní pohled. Obecné pravidlo: nepředpokládejte, že všichni vědí, k čemu schůzka je; výslovně oddělte tvorbu, hodnocení a rozhodnutí, protože každá z těchto fází potřebuje trochu jiný způsob práce.
Jak mohou pomoci Empatyzer a Em
Empatyzer může Nii a Amiře ukázat, že „dobrá schůzka“ pro každou z nich plní jinou funkci. Nia může lépe přemýšlet v živé výměně a čerpat energii z reakcí ostatních, zatímco Amira může potřebovat materiál nejprve uspořádat, aby do diskuse vstupovala s argumenty, ne improvizací. Em nemusí jeden styl vybrat jako správný. Může navrhnout hybrid: krátký materiál předem s otázkou, kterou je třeba rozhodnout, a potom schůzku věnovanou diskusi a rozhodnutí. V týmu to pomáhá přestat zaměňovat spontánnost za angažovanost a přípravu za nepružnost. Mikrolekce upevňují jednoduché pravidlo: navrhněte schůzku tak, aby si lidé mohli připravit myšlení předem a během ní využít vztah a živou výměnu.
Zdroje
- Bernard A. Nijstad; Wolfgang Stroebe; Hein F. M. Lodewijkx (2003). Production blocking and idea generation: Does blocking interfere with cognitive processes?. Journal of Experimental Social Psychology, 39(6), 531-548. https://doi.org/10.1016/S0022-1031(03)00040-4 10.1016/S0022-1031(03)00040-4
- R. Brent Gallupe; Lana M. Bastianutti; William H. Cooper (1991). Unblocking Brainstorms. Journal of Applied Psychology, 76(1), 137-142. https://doi.org/10.1037/0021-9010.76.1.137 10.1037/0021-9010.76.1.137
Najděte článek
Zadejte alespoň 2 znaky. Drobné překlepy nevadí.